e-Pedagogium 2021, 21(2):46-65 | DOI: 10.5507/epd.2021.018

Historické kořeny českého znakového jazyka: První polovina 19. století

Lenka Okrouhlíkováa
a ÚJKN, FF UK, Nám. J. Palacha 2, 116 38 Praha 1

Historické kořeny českého znakového jazyka, jednoho z nejstarších evropských znakových jazyků, jsou úzce spjaty se založením Ústavu pro hluchoněmé v Praze v roce 1786. V návaznosti na to se informace o vizuálněmotorické komunikaci neslyšících začínají objevovat v literatuře zaměřené na vzdělávání neslyšících. Autory těchto textů byli převážné pedagogové pracující ve školách pro neslyšící, kteří ve většině případů znakový jazyk sami ovládali. Ačkoliv se nejedná o jazykovědné texty, jsou bohatým zdrojem informací o vzniku a vývoji jazyka, jež byl považován za mateřský jazyk neslyšících. Neslyšící si v komunikaci se svým slyšícím okolím vytvářeli téměř univerzální jazyk založený na přirozených gestech. Tyto jednoduché domácí znaky se pak dále rozvíjely ve školách na základě konvence mezi učiteli a žáky. Znakový jazyk se zde neustále vyvíjel a transformoval, vznikaly nové znaky pro konkréta i abstrakta. Tak postupně vykrystalizoval český znakový jazyk a předával se dále z generace na generaci. Texty z 19. století přinášejí informace o tom, jakým způsobem se znaky tvořily a jaká byla jejich forma. Tento článek se zaměřuje zejména na německy psané texty pocházející z první poloviny 19. století, které obsahují slovní popisy či obrázky znaků, jež byly s velkou pravděpodobností užívány na území Čech. Jedná se zejména o slovníček slovních popisů znaků od Johanna Mückeho (1834), dále pak o výpravnou knihu o vzdělávání neslyšících, obsahující mj. obrázky znaků od Franze Hermanna Czecha (1836) a konečně první rozsáhlý obrázkový slovník znaků od Hieronyma Antona Jarische (1851). Česky psané texty se začínají objevovat až ve druhé polovině 19. století. Zde přinášíme krátkou syntézu obsahu těchto textů, jež byly ve 20. století, kdy byl český znakový jazyk zcela zatlačen do pozadí a nebyl předmětem zájmů pedagogů ani lingvistů, zapomenuty ve školních archivech a knihovnách.

Klíčová slova: český znakový jazyk, historie, slovník, vznik znakového jazyka, znaky.

Historical Roots of Czech Sign Language the first half of the 19th century

The roots of Czech Sign Language, one of the oldest European sign languages, are closely associated with the establishment of the Institute for the Deaf and Dumb in Prague in 1786. Since then, some information on visual-manual communication of the deaf has emerged in the literature focused on deaf education. The authors of these texts were predominantly educators working in institutes for deaf children; most of them commonly encountered sign language and often had some knowledge of it. Although these texts are non-linguistic, they serve as a rich source of information about the origin and development of sign language - the mother tongue of the deaf. The deaf were seen as predestined to create a nearly universal language based on natural gestures when interacting with their hearing surroundings. This simple homesign was further developed in schools. Based on the convention established between teachers and pupils, the sign language was constantly evolving and transforming, new signs were emerging, and signs for concrete as well as abstract concepts were created. Thus, Czech Sign Language emerged and was passed on to future generations of pupils of the deaf institutes. 19th century texts provide information about how the signs were formed and what they looked like. In the present text, we focus on texts and especially dictionaries from the first half of the 19th century. Probably the oldest and most extensive historical source of Czech signs is the glossary with written sign descriptions published in 1834 by Johann Mücke. Other important sources include books by Czech natives Franz Hermann Czech (1836) and Hieronymus Anton Jarisch (1851), containing pictures, as well as written descriptions of signs. The texts mentioned above are written in German. Czech texts do not begin to appear until the second half of the 19th century. All texts give us a naive reflection of the origin and development of sign language. However, the facts found in them were forgotten during the 20th century, when Czech Sign Language was suppressed. The texts have been long neglected by Czech educators and, later, linguists. Here, we report on our research in school archives and libraries and mention the most important of them and bring a short synthesis of their contents.

Keywords: Czech Sign Language, dictionary, emergence of sign language, history, signs.

Vloženo: 7. červenec 2020; Revidováno: 16. červen 2021; Přijato: 17. červen 2021; Zveřejněno online: 17. červen 2021; Zveřejněno: 31. srpen 2021  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Okrouhlíková, L. (2021). Historické kořeny českého znakového jazyka: První polovina 19. století. e-Pedagogium, 21(2), 46-65. doi: 10.5507/epd.2021.018
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Bakken Jepsen, Julie, De Clerck Goedele, Lutalo-Kiingi, Sam & William B. McGRegor (eds.). (2015). Sign languages of the world: a comparative handbook. Berlin: De Gruyter Mouton. Přejít k původnímu zdroji...
    2. Beran, Novopacký Josef. (1878). O vzdělávánî hluchoněmých. Osvěta: Listy pro rozhled v uměnî, vědě a politice. VIII(II). 588-603.
    3. Bickford, J. Albert. (2005). The Signed Languages of Eastern Europe. SIL International and University of North Dakota.
    4. BLKÖ: Jarisch, Anton Hieronymus [online]. [cit. 22. 05. 2021]. Dostupný z www: https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Jarisch,_Anton_Hieronymus
    5. Bonnal-Vergès, Françoise. (2005). Sémiogenèse de la langue des signes française: Étude critique des signes de la langue des signes française attestés sur support papier depuis le XVIIIe siècle et nouvelles perspectives de dictionnaires. Thèse de doctorat, Université Toulouse.
    6. Brouland, Joséphine. (1855). Langage mimique Spécimen d'un dictionnaire des signes. Paris: mp. de l'Institution Impériale des Sourds-Muets.
    7. Czech, Franz Herrmann. (1836). Versinnlichte Denk- und Sprachlehre mit Anwendung auf die Religions=und Sittenlehre und auf das Leben. Wien: Gedruckt und in Commission der Mechitaristen-Congregations-Buchhandlung.
    8. Die Zeichensprache der Taubstummen. (1810). In llustrierter Familien-Freund. Beilage zur Leipziger Vorort-Zeitung, 24 (12).
    9. Filippová Eva & Andrea Hudáková. (2016). Czech Sign Language in contemporary Czech society. International Journal of the Sociology of Language 238, 85-103. Přejít k původnímu zdroji...
    10. Fischbach, Jakob-Bernhard. (1832). Darstellung des k.k. Taubstummen-Institutes in Wien. Wien: Verlag von Anton Doll's Universitäts-Buchhandlung.
    11. Fischer, Renate & Harlane Lane (eds.). (1993). Looking back: a reader on the history of deaf communities and their sign languages (International Studies on Sign Language and Communication of the Deaf, 20). Hamburg: Signum.
    12. Fischer, Renate. (2010a). Historische Gebärdensprachlexikigraphie Bei Hieronymus A. Jarisch (1851) - Teil I. Das Zeichen 24(84). 8-19.
    13. Fischer, Renate. (2010b). Historische Gebärdensprachlexikigraphie Bei Hieronymus A. Jarisch (1851) - Teil II. Das Zeichen 24(85). 190-205.
    14. Frost, Václav. (1855). Vollständiger Orbis Pictus für den Anschauungs-Unterricht. Praha: F. A. Credmer a Kleinbub.
    15. Huleš, Karel. (1891). O vychovávánî a vyučovánî hluchoněmých. České Budějovice: J. Přibyl.
    16. Jarisch, Hieronymus Anton. (1851). Methode für den Unterricht der Taub=stummen in der Laut= sprache im rechnen und in der Religion. Regensburg: Verlag von G. Joseph Manz.
    17. Jarich, Hieronymus Anton. (1859). Dr. Anton Hieronymus Jarisch, Weltpriester der leitmerißer Diözese, t. t. Landsdulrath, Real- und Volks-schulen-Inspector für Steiermark (Autobiographie.). In: Heindl, Johann Baptist. Gallerie berühmter Pädagogen, verdienter Schulmänner, Jugend- und Volksschriftsteller und Componisten aus der Gegenwart in Biographien und biographischen Skizzen. München: Jos. Ant. Finsterlin.
    18. Jarisch, Anton Hieronymus, Indexeintrag: Deutsche Biographie [online], [cit. 22. 05. 2021]. Dostupný z www: https://www.deutsche-biographie.de/pnd117084832.html
    19. Kmoch, Karel. (1886). Přîspěvky k dějinám pražského soukromého ústavu pro vzdělánî hluchoněmých na oslavu 100letého jeho trvánî. Praha: Pražský soukromý ústav pro hluchoněmé.
    20. Kolář, Josef. (1897). Návod ku předpravnému vyučovánî dîtek hluchoněmých ve škole obecné. Vîdeň: Cîsařský královský školnî knihosklad.
    21. Krause, Franz. (1933). Wenzel Frost, ein vergessener Geistkünder, Taubstummen- und Volkserzieher. Basel: Rudolf Geering.
    22. Krs, Jan. Hluchoněmý a jeho vzdělánî. (1887). Posel z Budče. XVIII(30, 31). 587- 596. Lambert, Louis-Marie. (1865). Le langage de la physionomie et du geste. Paris: Jacques Lecoffre.
    23. Laveau, François. (1868). Petit dictionnaire de signe illustré du Catéchisme des souds-muets. Introduction de Françoise Bonnal-Vergès. Limoges: Lambert-Lucas, 2006.
    24. Malý, Karel. (1897). Děti hluchoněmé, nedoslýchavé, jakož i poruchami řeči stižené ve škole obecné. Praha: I. L. Kober.
    25. Malý, Karel. (1907). Hluchoněmost. Praha: Fr. A. Urbánek.
    26. Mücke, Johann. (1834). Anleitung zum Unterrichte der Taubstummen in der Lautsprache nebst einigen Bemerkungen über die Geberdenzeichen der Taubstummen. Prag: Druck un Papier von Gottlieb Haase Söhne.
    27. Okrouhlîková, Lenka. (2015). Český znakový jazyk - pohled do historie. Speciálnî pedagogika 25(3). 278-298.
    28. Okrouhlîková, Lenka. (2016). Znaky pro barvy včeském znakovém jazyce a jejich etymologie. Studie z aplikované lingvistiky 7(1), 55-92.
    29. Okrouhlîková, Lenka. (2017a). Z historie českého znakového jazyka - Johann Mücke a prvnî slovnîček znaků (1834). Studie z aplikované lingvistiky, 8(1), 65-80.
    30. Okrouhlîková, Lenka. 2017b. Znaky pro měsîce a dny v českém znakovém jazyce a jejich motivace. Speciálnî pedagogika, 27(1), 3-30.
    31. Okrouhlîková, Lenka. (2017c). Zvîřata ve znakových jazycîch 19. stoletî. In: Vaňková, Irena, Vodrážková Veronika & Radka Zbořilová (eds.). Horizonty kognitivně-kulturnî lingvistiky Schémata a stereotypy v mluvených a znakových jazycîch, 165-197. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
    32. Okrouhlîková, Lenka. (2018). Znaky pro jîdlo v českém znakovém jazyce - jejich motivace a utvářenî v historickém kontextu. In Vaňková, Irena & Lucie Šťastná (eds.). Horizonty kognitivně-kulturnî lingvistiky II Metafory, stereotypy a kulturnî rozrůzněnost jazyků jako obrazů světa, 165-186. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
    33. Okrouhlîková, Lenka. (2020). Český znakový jazyk jako komunikačnî prostředek ve vzdělávánî v 19. stoletî. In Komunikace nejen ve speciálněpedagogickém kontextu. Sbornîk přîspěvků z konference XIX. mezinárodnî konference k problematice osob se specifickými potřebami VI. konference mladých vědeckých pracovnîků. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 95-100.
    34. Okrouhlíková, Lenka. (2021). Z historie českého znakového jazyka - Johann Anton Jarisch a obrázkový slovník znaků (1851). [manuscript].
    35. Pélissier, Pierre. (1865). Iconographie des signes faisant partie de L' enseignement primaire des sourds-muets. Paris: Imprimerie et librairie de Paul Dupont.
    36. Sicard, Roch Ambroise. (1808). Théorie des signes pour l'instruction des sourds-muets […] Suivie d'une notice sur l'enfance de Massieu. Paris: Imprimerie de l'Institution des Sourds- Muets.
    37. Škornička, Karel. (1890). Výchova a vyučovánî hluchoněmých. Ivančice: J. Vávra. Staněk, Václav. (1846). O hluchoněmotě. Časopis českého museum. XX. 748-769.
    38. Walther, Eduard. (1882). Geschichte des Taubstummen-Bildungswesens: unter besonderer Berücksichtigung der Entwickelung des deutschen Taubstummen-Unterrichtes. Bielefeld und Leipzig: Velhagen & Klasing,

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah