e-Pedagogium 2007, 7(3):20-28

Abstraktní podstatná jména v němčině

Olga Vomáčková
PhDr. Olga Vomáčková, Ph.D., Katedra německého jazyka, Pedagogické fakulty UP Olomouc

Na základě své ontologické charakteristiky vystupují abstrakta většinou jako singularia tantum. Za určitých okolností mohou tvořit množné číslo, pokud označují např. nějakou činnost či přechodný jev, při konkretizaci nebo intenzifikaci, příp. v ustálených slovních spojeních. Tentýž lexém může potom existovat nejen jako abstraktum, ale v jistých situacích i jako konkretum. Absence množného čísla se dá kompenzovat v některých případech pomocí opisných tvarů.

Klíčová slova: Abstraktní podstatné jméno, konkrétní podstatné jméno, singularia tantum, pluralia tantum, pluralizace abstraktních podstatných jmen

On the basis of their semantic characteristics abstract nouns mostly have the form of singularia tantum. However under certain conditions they can form plural, namely when they express an activity or a temporary phenomenon, in case of concretisation or intensification, and in idioms. The same word can exist then as an abstract noun and as a concrete one. The absence of plural forms can in some cases be compensated by peraphrases.

Keywords: Abstract nouns, concrete nouns, singularia tantum, pluralia tantum, the pluralisation of the abstract nouns

Zveřejněno: 1. červen 2007  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Vomáčková, O. (2007). Abstraktní podstatná jména v němčině. e-Pedagogium7(3), 20-28
Stáhnout citaci

Reference

  1. Dokulil, Miloš (1986): Mluvnice češtiny (1). Fonetika. Fonologie. Morfologie a morfemika. Tvoření slov. Praha: Československá akademie věd.
  2. DUDEN. Deutsches Universalwörterbuch (2001). Mannheim-Leipzig-Wien-Zürich: Bibliographisches Institut.
  3. DUDEN. Grammatik der deutschen Gegenwartssprache. Der Duden in 10 Bänden. Bd. 4 (1984). Mannheim-Wien-Zürich: Bibliographisches Institut.
  4. DUDEN. Richtiges und gutes Deutsch. Der Duden in 12 Bänden. Bd. 9 (1997). Mannheim-Leipzig-Wien-Zürich: Dudenverlag.
  5. Engel, Ulrich (1988): Deutsche Grammatik. Heidelberg: Julius Groos. Verlag, 1988.
  6. Flämig, Walter (1991): Grammatik des Deutschen. Einführung in Struktur- und Wirkungszusammenhänge. Berlin: Akademie Verlag GmbH.
  7. Götze, Lutz / Hess-Lüttich, Ernest W. B. (2002): Grammatik der deutschen Sprache. Sprachsystem und Sprachgebrauch. München: Wissen Media Verlag.
  8. Havránek, Bohuslav / Jedlička, Alois (1981): Česká mluvnice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  9. Helbig, Bernard / Buscha, Joachim (1994): Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländerunterricht. Berlin-München-Wien-Zürich-New York: Langenscheidt.
  10. Komárek, Miroslav / Kořenský, Jan / Petr, Jan (1986): Mluvnice češtiny (2). Tvarosloví. Praha: Československá akademie věd.
  11. Mayer, Katharina (2003): Typen von Redeobjekten und das Referieren darauf: Individuativa versus Kontinuativa. http://mitglied.lycos.de/enw/referat.htm
  12. Schmidt, Wilhelm (1965): Grundfragen der deutschen Grammatik. Berlin: Volk und Wissen.
  13. Štícha, František (2003): Česko-německá srovnávací gramatika. Praha: Argo.
  14. Siebenschein, Hugo u. Kol (1983): Česko-německý slovník A-O. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  15. Siebenschein, Hugo u. Kol. (1986): Česko-německý slovník P-Ž. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  16. Siebenschein, Hugo u. Kol. (2002): Německo-český slovník A-L. Praha: LEDA.
  17. Siebenschein, Hugo u. Kol. (2002): Německo-český slovník M-Z. Praha: LEDA.

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.