RT Journal Article
SR Electronic
A1 Okrouhlíková, Lenka
T1 Historické kořeny českého znakového jazyka: První polovina 19. století
JF e-Pedagogium
YR 2021
VO 21
IS 2
SP 46
OP 65
DO 10.5507/epd.2021.018
UL https://e-pedagogium.upol.cz/artkey/epd-202102-0004.php
AB Historické kořeny českého znakového jazyka, jednoho z nejstarších evropských znakových jazyků, jsou úzce spjaty se založením Ústavu pro hluchoněmé v Praze v roce 1786. V návaznosti na to se informace o vizuálněmotorické komunikaci neslyšících začínají objevovat v literatuře zaměřené na vzdělávání neslyšících. Autory těchto textů byli převážné pedagogové pracující ve školách pro neslyšící, kteří ve většině případů znakový jazyk sami ovládali. Ačkoliv se nejedná o jazykovědné texty, jsou bohatým zdrojem informací o vzniku a vývoji jazyka, jež byl považován za mateřský jazyk neslyšících. Neslyšící si v komunikaci se svým slyšícím okolím vytvářeli téměř univerzální jazyk založený na přirozených gestech. Tyto jednoduché domácí znaky se pak dále rozvíjely ve školách na základě konvence mezi učiteli a žáky. Znakový jazyk se zde neustále vyvíjel a transformoval, vznikaly nové znaky pro konkréta i abstrakta. Tak postupně vykrystalizoval český znakový jazyk a předával se dále z generace na generaci. Texty z 19. století přinášejí informace o tom, jakým způsobem se znaky tvořily a jaká byla jejich forma. Tento článek se zaměřuje zejména na německy psané texty pocházející z první poloviny 19. století, které obsahují slovní popisy či obrázky znaků, jež byly s velkou pravděpodobností užívány na území Čech. Jedná se zejména o slovníček slovních popisů znaků od Johanna Mückeho (1834), dále pak o výpravnou knihu o vzdělávání neslyšících, obsahující mj. obrázky znaků od Franze Hermanna Czecha (1836) a konečně první rozsáhlý obrázkový slovník znaků od Hieronyma Antona Jarische (1851). Česky psané texty se začínají objevovat až ve druhé polovině 19. století. Zde přinášíme krátkou syntézu obsahu těchto textů, jež byly ve 20. století, kdy byl český znakový jazyk zcela zatlačen do pozadí a nebyl předmětem zájmů pedagogů ani lingvistů, zapomenuty ve školních archivech a knihovnách.